Šťastné zítřky
Jednou za čas přijde den, kdy se vše kazí. My měli takový den celé dva roky. Ale pozvolna se na nás začínalo usmívat štěstí. První zimu jsme přežili. Chlapák díky tomu, že celé dny trávil v práci. A já jsem si našla skvělou fintu na zahřátí. Ne, opravdu jsem neuklízela. Stačilo jen po příchodu z práce zatopit a ulehnout pod peřinu. Plus ta moje vychytávka. Zapnout si u hlavy přímotop a zpod peřiny k němu vystrčit ruku. Pak už jen spát. A večer se blbě divit, že už je tolik hodin, když vás budí navztekaný partner. Navztekaný proto, že kamna jsou vyhaslá a večeře nikde. Jo, jo. Přímotop. Ten u nás za celou zimu nevychladl. Taky jsme se v létě při vyúčtování za elektriku pěkně divili. Chybama se člověk učí. Ale na druhou stranu, kočičák byl nad míru spokojen. Teda když jsem byla doma. Když jsem byla v práci, kdo ví, jak se chudáček zahříval. Během zimy jsme do obýváku sehnali malý koberec. Ten se silnicema. Bohužel bez autíček. Nebo spíš díky bohu! Kdo ví, jak by to pak vypadalo, k...
