Máma na mateřské "dovolené"

Jednou za čas přijde den, kdy se vše kazí. My měli takový den celé dva roky. Ale pozvolna se na nás začínalo usmívat štěstí. První zimu jsme přežili. Chlapák díky tomu, že celé dny trávil v práci. A já jsem si našla skvělou fintu na zahřátí. Ne, opravdu jsem neuklízela. Stačilo jen po příchodu z práce zatopit a ulehnout pod peřinu. Plus ta moje vychytávka. Zapnout si u hlavy přímotop a zpod peřiny k němu vystrčit ruku. Pak už jen spát. A večer se blbě divit, že už je tolik hodin, když vás budí navztekaný partner. Navztekaný proto, že kamna jsou vyhaslá a večeře nikde. Jo, jo. Přímotop. Ten u nás za celou zimu nevychladl. Taky jsme se v létě při vyúčtování za elektriku pěkně divili. Chybama se člověk učí. Ale na druhou stranu, kočičák byl nad míru spokojen. Teda když jsem byla doma. Když jsem byla v práci, kdo ví, jak se chudáček zahříval. Během zimy jsme do obýváku sehnali malý koberec. Ten se silnicema. Bohužel bez autíček. Nebo spíš díky bohu! Kdo ví, jak by to pak vypadalo, k...

Mohlo by se zdát, díky naší strohé výbavě, že nebudeme zabydlení ještě dnes. O 4 roky později. Ale opak je pravdou. Právě díky našim majetkovým poměrům se nad námi rodiče smilovali. A během dvou měsíců jsme obdrželi skoro kompletní vybavení bytu. Pravda, nic moderního, nebo nového. Byly to samé unikátní kousky, které už se teď, jen tak, neseženou. Byli jsme nadšení. Najednou jsme měli i jídelní stůl! A po zimě jsme se dočkali manželské postele. (Jak my z ní byli nadšeni. A jak jsme byli nadšeni nedávno, když jsme ji dávali sbohem. Ach ta záda rozlámaná.) Konferenční stolek ten můj chlapák šikovný spravil. Nic nám jím nepropadalo. To jsem se málem vztekla, když mi dírou propadl telefon. Ale tomu byl konec. Na dvouplotýnkovém jednovařiči jsem vařila dlouho. Skoro půl roku. Než jsme se rozhoupali koupit nový dvouplotýnkový vařič. Nový sporák byl mimo naše finanční schopnosti. Na internetu jsme objednali, v obchodě vyzvedli. A konečně jsem mohla vařit omáčku i rýži zároveň. Takový l...

Stěhování z mizerné 1+1 do mizerné 3+kk. Mizerná 1+1 proto, že jsme tam byli s chlapem namačkaní jako sardinky. Mizerná 3+kk proto, že tam nejsou radiatory a budeme si muset sami topit. Koupit dříví za imaginární peníze. Řezat dříví imaginární motorovkou, šťípat dříví imaginární sekyrkou. A i kamna jsou momentálně imaginární. Ale co už. Nedá se nic dělat. V našem maličkém bytečku, co jsme měli pronajatý, takže nebyl vlastně náš, jsme si spokojeně žili dva roky. Ale doba byla zlá a nedařilo se nám. Hlavně kvůli mně. Tak nějak jsem nepracovala. A přítel kuchařil v kuchyni za almužnu. Jako 9 tis.je opravdu almužna.  Ale zvládali jsme to. Jak říkám. Píšu ... dva roky s problémy, první rok bez pračky, ale bydleli jsme sami. Byt byl vybavený, naše byla jen televize, gauč, lednice a ta pračka. Takže stěhování bylo vlastně v pohodě. Auto - Peugeot 106. Třídvéřový. Zase taková pohoda to nebyla. Při jízdě z kopce fajn, na obzoru kopec a prcek začal cukat a hrkat, že do ...